Huki, Mia a Digitální oříšek přivolání

Kubík si chtěl pustit svou oblíbenou skákací hru. ŤUK! Ale místo hry se na obrazovce objevilo něco úplně jiného. BLIK! Kubík překvapeně zamrkal: „To jsem nechtěl otevřít...“ Na obrazovce se objevil cizí herní svět plný postaviček. Kubík ho neznal.

A pak se v rohu objevilo okno. „Ahoj! Pojď si se mnou hrát!“ Pod ním svítilo velké tlačítko. PŘIPOJIT SE... Kubíkovi se sevřel žaludek. „Já toho hráče vůbec neznám.“ Okno začalo blikat ještě víc. BLIK! PŘIPOJ SE! PŘIPOJ SE! Kubík cítil, jak mu srdíčko buší. „Co mám dělat?“

A tehdy si vzpomněl na něco důležitého. Kdysi dostal od Hukiho zvláštní zlatý oříšek. Huki mu tehdy řekl: „Použij ho vždycky, když si nebudeš jistý.“ Kubík sáhl do kapsy. Oříšek jemně zářil. Vzal ho do obou rukou. Zavřel oči. A zašeptal: „Huki... Mio... potřebuju pomoct.“ Kubík totiž věděl, že Mia zná odpovědi skoro na všechno.

ŠŠŠŠM... Přímo uprostřed pokoje se otevřela Digitální brána. Z modrého světla vyskočil Huki. „Ahoj Kubíku! Co se stalo?“ Za ním přiletěla moudrá sova Mia. Její fialové brýle se jemně zaleskly. „Vidím, že máme novou záhadu,“ usmála se.

Kubík ukázal na tablet. „Chtěl jsem si pustit svou hru, ale otevřelo se něco jiného. A teď mi někdo píše.“

Mia si sedla vedle Kubíka a usmála se. „Víš, Kubíku, některé hry jsou pro větší děti.“ Kubík překvapeně zamrkal. „Opravdu?“ „Ano,“ přikývla Mia. „Stejně jako neřídíš auto nebo nechodíš sám nakupovat, i některé digitální světy si necháš na později.“

Kubík se podíval na obrazovku. „Takže to nemám hrát?“ Mia zavrtěla hlavou. „Ne. Neboj, nic ti neuteče. Digitální les nikam neutíká. A tyhle hry také ne.“ Huki se usmál: „Až budeš větší, můžeš je poznávat s maminkou nebo tatínkem.“ Kubík se trochu uklidnil.

Na obrazovce znovu vyskočila zpráva: „Ahoj! Pojď si se mnou hrát!“ Kubík se zamračil. „Ale já toho člověka vůbec neznám.“

„Přesně tak,“ přikývl Huki. „A hodné děti se s cizími lidmi na internetu samy nebaví.“ Mia dodala: „Když ti napíše někdo, koho neznáš, nemusíš mu odpovídat. Nemusíš si s ním povídat. A nejlepší je říct to mamince nebo tatínkovi.“

Kubík přikývl. „Stejně jako venku, kde se nesmím bavit s cizími lidmi?“ „Přesně stejně jako venku,“ usmála se Mia.

Nad tabletem se objevilo malé zlaté světélko. A z něj pomalu spadl nádherný zlatý oříšek. Mia ho opatrně zvedla. „Tohle je pro tebe, Kubíku,“ řekla. „To je Oříšek trpělivosti.“

Kubík si ho vzal do rukou. „Za co?“ Mia se usmála. „Za to, že jsi pochopil, že ne všechno musíš mít hned.“ Huki přikývl: „Některá dobrodružství přijdou později. A to je úplně v pořádku.“

Kubík oříšek opatrně schoval do kapsy. „Takže když si nebudu jistý...“ „Nemusíš na to být sám,“ doplnila Mia.

Digitální brána se znovu rozzářila. ŠŠŠŠM! Huki zamával. Mia se usmála. A oba zmizeli zpátky do Digitálního lesa. Kubík se podíval na svůj nový oříšek. Pak se usmál. A šel si raději hrát svou oblíbenou skákací hru. Tentokrát už věděl, že některá dobrodružství si může nechat na později.