Huki, Čiki a divný obrázek

Kubík seděl na koberci a hrál svou oblíbenou hru. Hop! Cink! Hop! Cink! Sbíral hvězdičky a měl velikou radost. Ale najednou.... BLIK! Obrazovka se změnila. Hra zmizela. A místo ní se objevil velký barevný obrázek. BLIK! BLIK! TŘPYT! TŘPYT! KLIKNI! KLIKNI!

Kubík překvapeně zamrkal. „Jé? Kam zmizela moje hra?“ Obrázek začal blikat ještě víc. BLIK! BLIK! BLIK! Kubík natáhl prst.

Právě v tu chvíli letěla modrá sýkorka Čiki kolem Kubíkova okna. Frrr! Frrr! Čiki ráda občas kontrolovala, jak se jejím lidským kamarádům daří. Když zahlédla Kubíka, jak zmateně kouká na obrazovku, přistála na parapetu. „Ahoj, Kubíku! Co se děje?“

Kubík ukázal na tablet. „Nevím. Hra zmizela a objevilo se tohle.“ Čiki si obrázek pozorně prohlédla. BLIK! BLIK! „Hmm... To se mi vůbec nelíbí.“

„Co je to?“ zeptal se Kubík. „Nevím jistě,“ odpověděla Čiki. „Ale když se na obrazovce ombreví něco nečekaného, je lepší se nejdřív zastavit.“ Obrázek znovu zablikal. KLIKNI! KLIKNI! HNED TEĎ!

Kubík pomalu stáhl ruku zpátky. „Takže nemám klikat?“ Čiki zavrtěla hlavičkou. „Nejdřív zjistíme, co to je.“ Pak mávla křídly. Frrr! Frrr! Frrr! A odletěla do Digitálního lesa pro svého kamaráda Hukiho.

Za malou chvilku se mezi stromy rozsvítila Digitální brána. ŠŠŠŠŠM! Z modrého světla vyskočil Huki. „Slyšel jsem, že tu máme záhadu!“

Kubík ukázal na tablet. „Podívej.“ Huki si vzal svou kouzelnou lupu a obrázek si důkladně prohlédl. „Hmmmmm...“ Obrázek mezitím dál blikal. BLIK! TŘPYT! KLIKNI!

Huki se usmál. „Už to vidím!“ „Co?“ zeptal se Kubík. „Tohle není součást hry,“ řekl Huki vážně. „Někdy se na obrazovce objeví věci, které nejsou součástí hry. Proto není dobré klikat hned na všechno, co bliká.“

Kubík přikývl. „A co mám udělat?“ Huki zamířil lupou do horního rohu obrazovky. „Podívej se pořádně sem.“

Kubík se naklonil blíž. A opravdu. Úplně v rohu byl maličký křížek. „Jé! Ten jsem vůbec neveděl!“ Čiki se usmála. „Byl schovaný opravdu dobře.“

„Můžeš na něj kliknout?“ „Ano,“ přikývl Huki. „Tím obrázek zavřeš.“ Kubík opatrně klikl. ŤUK! A obrázek zmizel. Hra byla zpátky. Hop! Cink! Hop! Cink! Kubík radostně vyskočil. „Moje hvězdičky!“

Čiki zatleskala křidélky. „Výborně!“ Huki spokojeně přikývl. „Když si nejsi jistý, zastav se, podívej se pořádně a přemýšlej.“

Kubík se usmál. „A když si nebudu vědět rady?“ „Tak zavolej maminku, tatínka nebo jiného dospělého, kterému věříš,“ odpověděla Čiki.

V tu chvíli se nad tabletem objevilo malé zlaté světélko. A z něj pomalu spadl krásný zlatý oříšek. Huki ho chytil do pacek a dal ho Kubíkovi. „To je Oříšek pozornosti.“

„Za co?“ zeptal se Kubík. Huki se usmál. „Za to, že ses nenechal zmást a nejdřív ses pořádně podíval.“ Kubík se pyšně usmál. A pak se vrátil ke své hře. Tentokrát už věděl, že ne na všechno, co bliká, musí kliknout.