HUKI pro pedagogy

Úvod

HUKI je český preventivně-vzdělávací projekt zaměřený primárně na děti ve věku přibližně 4–10 let.

Pomáhá dětem bezpečně, zdravě a přiměřeně jejich věku objevovat digitální svět.

Nevychází ze strachu, zákazů ani předpokladu, že technologie jsou samy o sobě problémem.

Vychází z jednoduché skutečnosti:

Digitální svět je součástí prostředí, ve kterém dnešní děti vyrůstají.

Děti proto potřebují postupně získávat zkušenosti, návyky a schopnost požádat o pomoc stejně přirozeně, jako se učí orientovat v jiných situacích běžného života.

Poslání HUKI

Posláním HUKI je pomáhat dětem porozumět digitálnímu světu způsobem, který odpovídá jejich věku, zkušenostem a schopnosti chápat konkrétní situace.

Cílem není děti od technologií izolovat.

Cílem není ani přenášet na malé děti složité technické pojmy, dospělou odpovědnost nebo strach z rizik, kterým ještě nemusí rozumět.

HUKI usiluje o to, aby dítě postupně dokázalo:

• všímat si situací, které mu nejsou příjemné nebo jim nerozumí,
• zastavit se, když si není jisté,
• říct „ne“ nebo nepokračovat,
• obrátit se na důvěryhodného dospělého,
• mluvit otevřeně o tom, co v digitálním světě zažilo,
• vytvářet si zdravé a bezpečné digitální návyky,
• přiměřeně věku přemýšlet o svých rozhodnutích.

HUKI nevychází z očekávání, že malé dítě dokáže samo vyhodnotit každé digitální riziko.

Bezpečí dítěte zůstává odpovědností dospělých.

Proč HUKI vznikl

Děti se s digitálním prostředím setkávají stále dříve.

Může jít například o:

• sledování pohádek a videí,
• používání telefonu nebo tabletu,
• hraní her,
• komunikaci s dalšími lidmi,
• používání chytré televize,
• herní konzole,
• hlasové služby,
• obsah vytvářený digitálními technologiemi,
• další nové formy digitálních služeb.

První zkušenost dítěte s digitálním světem často přichází dříve, než dítě rozumí pojmům jako:

• soukromí,
• účet,
• heslo,
• reklama,
• podvod,
• algoritmus,
• digitální stopa,
• umělá inteligence.

To vytváří významnou vzdělávací potřebu.

Dítě již digitální svět používá, ale jazyk dospělých pro jeho popis pro něj může být příliš abstraktní.

HUKI proto hledá způsoby, jak o digitálním světě mluvit:

• jednoduše,
• konkrétně,
• bez zbytečného strašení,
• prostřednictvím situací, kterým dítě rozumí,
• s ohledem na rozdíly mezi jednotlivými věkovými skupinami.

Pro koho je HUKI určen

HUKI je primárně zaměřen na děti ve věku přibližně 4–10 let.

Toto věkové rozpětí však nepředstavuje jednu homogenní skupinu.

Jinak přemýšlí a komunikuje:

• dítě ve věku 4–6 let,
• dítě ve věku 7–8 let,
• dítě ve věku 9–10 let.

Stejné téma proto nelze automaticky vysvětlovat všem dětem stejnými slovy, stejnou otázkou ani stejnou aktivitou.

HUKI pracuje s principem věkové přiměřenosti.

To znamená, že se podle věku dítěte mění například:

• použitý jazyk,
• délka sdělení,
• míra abstrakce,
• způsob kladení otázek,
• délka aktivity,
• role příběhu,
• míra samostatného rozhodování,
• způsob zapojení pedagoga.

Podrobné zásady komunikace s jednotlivými věkovými skupinami jsou součástí navazující metodické dokumentace.

Co je HUKI

HUKI není jednorázová přednáška.

Není to pouze pracovní sešit.

Není to pouze webová aplikace.

Není to soubor zákazů.

HUKI je preventivně-vzdělávací ekosystém, který může podle konkrétního prostředí a tématu propojovat:

• děti,
• pedagogy,
• rodiče,
• příběhy,
• společné rozhovory,
• hry,
• praktické aktivity,
• pracovní materiály,
• metodickou podporu,
• digitální vzdělávací prostředí.

Jednotlivé části mají vytvářet dlouhodobou a srozumitelnou cestu dítěte digitálním světem.

Dítě se k důležitým principům může opakovaně vracet v různých situacích a v různém věku.

Postavy světa HUKI

Postavy jsou důležitou součástí příběhového a herního prostředí HUKI.

Hlavní postavy jsou vytvářeny s ohledem na věk dětí přibližně 4–10 let a mají pozitivně formulované charakterové profily.

Mohou přirozeně podporovat například:

• zvídavost,
• odvahu,
• přátelství,
• vzájemnou pomoc,
• rozvahu,
• laskavost,
• schopnost požádat o pomoc,
• ochotu učit se z chyby,
• respekt k druhým.

Postavy nejsou vytvářeny jako bezchybné vzory, které vždy znají správnou odpověď.

Mohou:

• něčemu nerozumět,
• udělat chybu,
• změnit rozhodnutí,
• požádat o pomoc,
• něco nového objevit,
• překonat nejistotu,
• pomoci jiné postavě.

Tím mohou dětem přirozeně ukazovat, že chyba, nejistota nebo potřeba pomoci jsou běžnou součástí objevování a učení.

Vizuální podoba postav

Grafické zpracování hlavních postav je přizpůsobeno zejména mladším dětem.

Při jejich vizuálním návrhu je kladen důraz na:

• přátelský vzhled,
• dobře rozpoznatelné siluety,
• srozumitelnou mimiku,
• čitelné emoce,
• výrazné charakteristické prvky,
• barevnou rozlišitelnost,
• omezení zbytečně děsivých nebo agresivních prvků.

Vizuální podoba má podporovat rychlou orientaci dítěte a vytvářet prostředí, které působí přístupně, bezpečně a hravě.

Postava jako bezpečný prostředník

Postavy umožňují otevírat situace nepřímo.

Dítě nemusí být okamžitě dotazováno:

„Co jsi udělal ty?“

Může nejdříve přemýšlet:

„Co by mohl udělat Huki?“

„Jak se asi postava cítí?“

„Kdo by jí mohl pomoct?“

Tento odstup může usnadnit společný rozhovor zejména u témat, která jsou pro dítě nová, nejistá nebo citlivá.

Rozdílné způsoby reagování

Jednotlivé postavy mohou přirozeně reagovat na situace různým způsobem.

Jedna může být například:

• zvídavější,
• opatrnější,
• odvážnější,
• rozvážnější,
• hravější,
• více zaměřená na pomoc druhým.

Cílem není dětem určovat jediný správný typ osobnosti.

Rozdílnost postav může ukazovat, že děti i dospělí:

• přemýšlejí různě,
• reagují různě,
• mají různé silné stránky,
• mohou se navzájem doplňovat,
• mohou si vzájemně pomáhat.

Postavy v příbězích a hrách

Postavy mohou podle konkrétní situace:

• provázet dítě příběhem,
• přinášet otázku nebo problém,
• potřebovat pomoc,
• nabídnout jiný pohled,
• reagovat na rozhodnutí,
• podpořit dítě při nejistotě,
• vytvářet humor a překvapení,
• pomáhat propojovat jednotlivé části světa HUKI.

Jejich role se může měnit podle konkrétního příběhu, hry nebo aktivity.

Postava proto nemusí být trvale spojena pouze s jedním tématem nebo jedním typem situace.

Základním principem je, že postavy světa HUKI mají podporovat prostředí, ve kterém dítě může:

• objevovat,
• přemýšlet,
• smát se,
• chybovat,
• zkoušet nové možnosti,
• pomáhat druhým,
• přijmout pomoc,
• mluvit o nejistotě.

Jejich hlavní funkcí není dítě poučovat.

Mají být přirozenou součástí světa, ke kterému si dítě může vytvořit vztah a prostřednictvím kterého může bezpečněji objevovat situace digitálního i běžného života.

Filozofie Digitální brány

Jedním ze základních obrazů HUKI je Digitální brána.

Digitální brána není konkrétní zařízení.

Je to obraz okamžiku, kdy dítě vstupuje z běžného fyzického prostředí do digitálního dění.

Pro malé dítě může být tento princip vysvětlen například větou:

„Když vezmeš mobil, pustíš si hru nebo video, procházíš digitální branou.“

Cestou k digitálnímu světu může být například:

• telefon,
• tablet,
• počítač,
• hra,
• televize,
• herní konzole,
• chytré hodinky,
• jiné současné nebo budoucí zařízení.

Smyslem metafory není učit dítě technickou definici.

Smyslem je pomoci mu postupně rozlišovat, že vstupuje do prostředí, ve kterém mohou platit jiné situace a kde je někdy potřeba:

• zastavit se,
• přemýšlet,
• něco neudělat,
• odejít,
• nebo požádat dospělého o pomoc.

Naším cílem není Digitální bránu zavřít.

Naším cílem je pomáhat dětem učit se jí bezpečně procházet.

Základní principy HUKI

1. Porozumění před zákazem

Samotný zákaz dítěti často nevysvětlí, co má udělat v nové situaci.

HUKI proto podle věku dítěte pracuje s:

• příběhem,
• konkrétní situací,
• jednoduchou otázkou,
• společným rozhovorem,
• praktickou zkušeností,
• hrou.

Cílem je postupně budovat porozumění, nikoli pouze zapamatování příkazu.

2. Věková přiměřenost

Dítě nemá být zatěžováno pojmy, kterým ještě nemůže rozumět.

Například výraz běžný mezi dospělými nemusí mít pro čtyřleté dítě konkrétní význam.

HUKI proto hledá jazyk, který vychází ze zkušenosti dítěte.

Pokud odborný pojem dítěti nepomáhá situaci pochopit, je vhodné hledat:

• jednodušší slovo,
• konkrétní příklad,
• krátké spojení,
• nebo vhodnou metaforu.

Metafora se však nepoužívá automaticky.

Má smysl pouze tehdy, když dítěti skutečně pomáhá porozumět situaci a nevytváří nový zmatek nebo bezpečnostní konflikt.

3. Učení prostřednictvím zkušenosti a hry

Hra je přirozenou součástí dětského učení.

V HUKI nemá být pouze odměnou po „skutečném učení“.

Může být přímo prostředkem, kterým si dítě osvojuje:

• způsob rozhodování,
• orientaci,
• reakci na situaci,
• práci se symbolem,
• schopnost zastavit se,
• schopnost požádat o pomoc,
• další dovednosti odpovídající věku.

Herní prostředí má dítě podporovat v objevování, nikoli vytvářet tlak na výkon.

4. Bezpečný prostor pro otevřenost

Dítě potřebuje vědět, že může mluvit o tom, co v digitálním světě zažilo.

To platí i tehdy, když:

• něčemu nerozumělo,
• kliklo na něco nevhodného,
• odpovědělo cizímu člověku,
• něco poslalo,
• něco vidělo,
• něčeho se leklo,
• udělalo rozhodnutí, které zpětně nebylo bezpečné.

Otevřenost dítěte je žádoucí.

Pokud se dítě svěří, nemělo by získat zkušenost, že samotné svěření automaticky vede k zesměšnění, odmítnutí nebo k tomu, že příště bude bezpečnější mlčet.

Pedagog má reagovat klidně, přiměřeně situaci a v souladu s profesními povinnostmi a pravidly školy.

5. Zdravé digitální návyky

HUKI neusiluje pouze o jednorázové zapamatování správné odpovědi.

Důležitá je dlouhodobá práce s návyky.

Podle věku může jít například o schopnost:

• zastavit se před kliknutím,
• nepokračovat v nepříjemné situaci,
• zeptat se dospělého,
• mluvit o tom, co dítě zažilo,
• rozlišovat mezi známým a neznámým,
• respektovat dohodnutá pravidla,
• vnímat rovnováhu mezi digitálními aktivitami a dalšími částmi života.

6. Propojení školy a rodiny

Digitální zkušenost dítěte nevzniká pouze ve škole.

Významná část se odehrává doma a v dalších prostředích.

HUKI proto usiluje o srozumitelné propojení:

• dítěte,
• pedagoga,
• rodiče nebo jiného zákonného zástupce.

Cílem není hodnotit rodinu ani porovnávat jednotlivé domácnosti.

Cílem je vytvářet podmínky pro společnou podporu dítěte.

Jak HUKI pracuje s tématy

HUKI nepředpokládá, že každé téma musí vždy probíhat podle stejného pevného scénáře.

Podle věku dětí, tématu a situace může pedagog využít různé kombinace prvků, například:

• příběh,
• společné povídání,
• jednoduchou otázku,
• kresbu,
• pohybovou aktivitu,
• modelovou situaci,
• hru,
• pracovní list,
• digitální aktivitu,
• domácí rozhovor,
• zapojení rodičů.

Důležitější než mechanické dodržení pořadí je zachovat:

• věkovou přiměřenost,
• srozumitelnost,
• bezpečné prostředí,
• aktivní zapojení dětí,
• návaznost na jejich skutečné zkušenosti.

Role pedagoga

Pedagog v HUKI není pouze přednášející.

Je průvodcem, který:

• vytváří bezpečné prostředí,
• klade věkově přiměřené otázky,
• naslouchá dětem,
• pomáhá pojmenovat situace,
• podporuje přemýšlení,
• všímá si opakujících se návyků,
• reaguje na případné signály rizika,
• podle potřeby spolupracuje s rodiči a dalšími odborníky.

Pedagog nemusí znát odpověď na každou technickou otázku.

Jeho úkolem není soutěžit s dětmi ve znalosti aplikací, her nebo nových digitálních trendů.

Jeho důležitou rolí je pomáhat dítěti:

• orientovat se,
• přemýšlet,
• mluvit,
• zastavit se,
• a vědět, kdy a koho požádat o pomoc.

Přirozené poznávání zkušeností dítěte

Děti stejného věku mohou mít velmi rozdílné digitální zkušenosti.

Jedno dítě používá zařízení pouze společně s rodičem.

Jiné dítě může:

• pravidelně sledovat videa,
• hrát online hry,
• komunikovat s dalšími hráči,
• používat vlastní zařízení,
• setkávat se s reklamou,
• nakupovat nebo žádat o nákupy ve hře,
• přijímat zprávy od dalších lidí.

Pedagog by proto neměl automaticky předpokládat, že všechny děti ve třídě mají stejné zkušenosti.

Součástí práce HUKI je citlivě a přirozeně poznávat:

• co děti používají,
• co už zažily,
• čemu rozumějí,
• co považují za běžné,
• co je někdy mate,
• s kým o digitálních situacích mluví.

Toto poznávání nemá mít podobu výslechu.

Může probíhat například prostřednictvím:

• příběhu,
• kresby,
• hry,
• modelové situace,
• společného povídání,
• reakce na fiktivní postavu.

U menších dětí je často vhodnější ptát se přes konkrétní situaci než prostřednictvím abstraktního dotazu.

Když dítě sdělí důležitou zkušenost

Při otevřené práci s dětmi se může stát, že dítě popíše skutečnou zkušenost, která vyžaduje zvýšenou pozornost.

Může jít například o situaci, kdy dítě:

• komunikuje s neznámou osobou,
• dostává zprávy, které mu jsou nepříjemné,
• bylo požádáno o fotografii nebo jiný obsah,
• vidělo obsah, který ho vyděsil,
• čelí nátlaku,
• zažívá ponižování nebo ubližování,
• sdílí informace způsobem, který může představovat riziko,
• popíše jinou situaci, která může souviset s jeho bezpečím.

V takové chvíli je důležité rozlišovat mezi:

• běžnou pedagogickou prací s návykem,
• situací vyžadující konzultaci s rodičem,
• situací vyžadující postup podle pravidel školy,
• situací vyžadující zapojení příslušných odborných nebo veřejných institucí.

Podrobné postupy pro tyto situace nejsou předmětem tohoto úvodního dokumentu.

Jsou součástí navazující metodické a krizové dokumentace HUKI.

Otevřenost dítěte jako důležitá součást prevence

HUKI považuje otevřenost dítěte za důležitou součást bezpečí.

Pokud dítě řekne:

• „Někdo mi napsal.“
• „Já jsem na to klikl.“
• „Poslal jsem to.“
• „Viděl jsem něco divného.“
• „Bojím se.“
• „Nevím, co mám dělat.“

nejde pouze o odpověď v lekci.

Může jít o důležitý okamžik, kdy dítě hledá pomoc.

Reakce dospělého může ovlivnit, zda dítě přijde znovu i příště.

Proto je důležité podporovat prostředí, ve kterém dítě ví:

„Když se mi v digitálním světě něco stane, můžu to říct.“

Role rodičů

Rodiče a další zákonní zástupci jsou důležitou součástí prostředí dítěte.

HUKI proto usiluje o to, aby rodiče měli k dispozici:

• srozumitelné informace o probíraných tématech,
• doporučení pro rozhovor s dítětem,
• jednoduché domácí aktivity,
• praktická doporučení,
• navazující materiály.

Cílem není přenášet výuku ze školy domů.

Cílem je pomoci dítěti zažívat srozumitelnější návaznost mezi tím, co se učí, a tím, co skutečně žije.

Technologie a umělá inteligence v HUKI

HUKI může využívat digitální technologie jako součást vzdělávacího prostředí.

Jejich použití však musí odpovídat:

• věku dítěte,
• účelu aktivity,
• zásadám bezpečnosti,
• ochraně soukromí,
• pedagogickému smyslu.

Umělá inteligence není v metodice HUKI chápána jako samostatný nekontrolovaný průvodce dítěte.

Pokud je využívána, může sloužit zejména jako podpora pedagogů, například při:

• orientaci v metodických materiálech,
• přípravě aktivit,
• hledání vhodného navazujícího obsahu,
• práci s dostupnou metodickou dokumentací.

Konkrétní způsob využití musí být vždy posuzován s ohledem na bezpečnost, ochranu údajů a odpovědnost dospělých.

Co HUKI připravuje pro pedagogy

Projekt se postupně rozšiřuje o:

• úvodní metodické dokumenty,
• věkově přiměřené komunikační postupy,
• tematické metodiky,
• knihovnu příběhů,
• herní aktivity,
• pracovní listy,
• materiály pro rodiče,
• krizové a návazné postupy,
• podporu škol,
• digitální nástroje,
• AI asistenta pro metodickou podporu pedagogů.

Jednotlivé části jsou vyvíjeny postupně a mají na sebe navazovat.

Navazující metodické dokumenty

Na tento úvodní dokument navazují nebo budou navazovat zejména:

• Jak pracovat s metodikou HUKI
• Věková přiměřenost a komunikace s dětmi 4–10 let
• Jazyk HUKI – metafory, slova a věty pro komunikaci o digitálním světě s dětmi
• Metodika HUKI Compassu
• Tematické metodiky digitální bezpečnosti a zdravých návyků
• Metodika spolupráce s rodiči
• Krizový protokol HUKI
• Odborně připomínkované postupy pro vybrané rizikové situace

Shrnutí

HUKI není projekt o technologiích.

Je to projekt o dětech, které vyrůstají ve světě, jehož součástí jsou technologie.

Jeho cílem není Digitální bránu zavřít.

Cílem je pomáhat dětem postupně získávat:

• porozumění,
• zdravé návyky,
• schopnost rozhodovat se přiměřeně věku,
• odvahu říct „ne“,
• schopnost zastavit se,
• a jistotu, že mohou požádat o pomoc.

Pedagog v tomto procesu není pouze přednášející.

Je průvodcem, který pomáhá dítěti bezpečně objevovat svět, ve kterém už vyrůstá.